13.12.2017


TOPlist

SPECIFIKA TŘÍDY „ ŽLUTÁ PASTELKA „ -  KOMUNITNÍ KRUH




                

 

Komunitní kruh  /  Název je od slova komunita, společenství /

 

Cílem práce s dětmi v komunitním kruhu je rozvoj vztahů, vytváření soudržnosti, pocitu sounáležitosti a přijetí každého dítěte, rozvoj jeho emocionality a vytváření bezpečného klimatu třídy. Je to metoda základního významu vycházející z principů Rámcového vzdělávacího programu pro předškolní vzdělávání.

Zcela nutnou podmínkou pro naplňování tohoto cíle je vytvoření pocitu bezpečí u

každého dítěte, které se komunitního kruhu účastní. Pro jeho navození má komunitní kruh svá čtyři základní pravidla, která je třeba dodržovat. Jimi se také komunitní kruh odlišuje od ostatních typů kruhů používaných ve vzdělávání.

 

 

Čtyři pravidla komunitního kruhu

 

1. Pravidlo naslouchání

Naslouchání je dovednost, která patří mezi základní předpoklady dobrých vztahů. Je výrazem respektu k druhým lidem, podmiňuje úspěšnou komunikaci. Umět naslouchat  je stále vzácností i mezi dospělými. Bez naslouchání nemůže komunitní kruh plnit svou úlohu. Velkou pomocí

pro zajištění vzájemného naslouchání je první pravidlo - právo mluvit má jen ten, kdo má v ruce drobný předmět (kamínek, kaštan, mušličku...), který je předáván postupně po kruhu z ruky do ruky. Ostatní mu naslouchají, to znamená, že ho nepřerušují, nekladou žádné otázky, ani žádným způsobem nekomentují, co říká. Toto pravidlo platí v komunitním kruhu pro všechny stejně, tedy i pro pedagoga. Ani on do řeči dítěte nevstupuje.

Výjimečně se může vyskytnout závažný důvod pro to, aby někdo z účastníků komunitního kruhu vstoupil do řeči dítěte, které má v ruce např. kamínek. V takové situaci je třeba si kamínek vyžádat, říci krátce, co je třeba, a kamínek opět vrátit - buď stejnému kamarádovi, nebo dalšímu vedle něj. Jedním z důvodů tohoto zásahu může být porušení některého ze čtyř pravidel komunitnímu kruhu.

2. Právo nemluvit

Kamínek putuje po kruhu z ruky do ruky. Když se kamarád, na kterého přišla řada, nechce vyjádřit, předá bez vysvětlování kamínek  dál. Toto pravidlo vytváří pocit bezpečí. V žádném případě nikdo - ani děti, ani pedagog nenaléhají, aby dotyčný "něco  řekl". I když některé dítě nepromluví v komunitním kruhu třeba celý školní rok, nikdy nezazní ani "nevinná" poznámka:

" Honzíku, ty jsi nám ještě nikdy nic neřekl. Nechceš třeba teď?" Už to, že kamarád kamínek přijme a zase předá dál, vyjadřuje jeho zapojení do skupiny, to, že je její součástí.

Právo nemluvit má ještě další velký význam - učí děti, že mohou odmítnout, učí rozhodovat se sám za sebe. Dovednost "říci ne" je významnou komunikační dovedností. Je součástí dovedností, které mohou pomoci dítěti odolat nátlaku vrstevníků například při jejich nevhodném chování.

Děti mají příležitosti si tuto dovednost osvojovat i v jiných činnostech nabízených během dne.

3.Pravidlo úcty

Toto pravidlo znamená, že o nikom nemluvíme nepěkně, nikoho konkrétního nekritizujeme (ani

přítomnou, ani nepřítomnou osobu), nikomu se nevysmíváme. Dokonce ani nezpochybňujeme, co kdo v kruhu říkal. Tato zásada se promítá v tom, že v komunitním kruhu se přímo nereaguje na to, co řekl někdo předtím (to je naopak základní rys diskusního kruhu), ale řadí se názor vedle názoru.

Otázky do komunitního kruhu klade pedagog na obecné úrovni, aniž by jmenoval konkrétní děti, například: jak se cítíme v určité situaci  - když nás někdo ruší , jak vnímáme určité souvislosti  -  co nám přináší spolupráce, jaké vidíme příčiny nějakého chování -proč některý kamarád často vykřikuje.... Z tohoto pravidla vyplývá, že komunitní kruh nepoužíváme k přímému řešení konkrétních situací ve třídě -  komunitní kruh je pro nás ostrovem bezpečí , i pro ty, kteří ve svém chování chybují.

4. Pravidlo diskrétnosti, zachování soukromí

Dodržování posledního pravidla je důležité pro to, aby se děti v komunitním kruhu neobávaly, že to, co řeknou, budou za chvíli vědět i ostatní děti ve školce nebo rodiče. Každý může zvážit, co

řekne druhým a co si nechá pro sebe. Pedagog s dětmi vytváří důvěrnou atmosféru i pro  případ, že by chtěl někdo z dětí mluvit s pedagogem mezi čtyřma očima.

Způsoby předávání např. kamínku

 

Drobný kamínek, který symbolizuje právo mluvit, se snadno předává z ruky do ruky. Je

příjemný do dlaně a neodpoutává pozornost, která se zaměřuje na to, co se v komunitním kruhu říká. Kamínek zůstává delší dobu stejný a mění se až na přání dětí. Je určitým rituálním prvkem, který umožňuje beze slov vyjádřit "já sem patřím".

Pracovní postup s komunitním kruhem

Základní postup -  pedagog zadá otázku do komunitního kruhu a buď na ni odpoví jako první  nebo podá kamínek dítěti po své pravici či levici a hovoří až jako poslední. Také může kamínek podržet na otevřené natažené dlani - nabídnout ho, aby si ho vzal ten kamarád, který chce odpovídat jako první, a od něho se pak už předmět předává po kruhu. Předávání po kruhu má své velké přednosti - hovoří i ty děti, které by se samy aktivně nepřipojily. Nikdy si děti samy nevybírají, komu kamínek předají.

Otázky do komunitního kruhu

Klíčovou úlohu zde hraje dobře zvolené téma a formulace otázky.

Aby se dodržela zásada pocitu bezpečí, formuluje pedagog otázky v první osobě

množného čísla - co my děláme,  cítíme... nebo ve třetí osobě jednotného i množného čísla - co děti dělají, cítí..

Je důležité, aby se děti do kruhu těšili. Když s kruhem začínáme,  poměrně dlouho

mluvíme především o hezkých a pozitivních věcech.

Například:

  •  Na co se těšíme...
  • Co se nám dnes (tento týden) povedlo...
  • Co nás potěšilo...
  • Co nového jsme se naučili (dneska, tento týden)...
  • Co nám už docela jde...
  • Co si představíme, když se řekne ... (zima, pohádková krajina, dobrodružství...)
  • Jaké to asi je být... (psem, indiánem, hrdinou, maminkou...)

Teprve, když se mezi dětmi vytvoří důvěra, když se komunitní kruh stane součástí života třídy, začínáme hovořit o emočně náročnějších otázkách.

Otázky se mohou týkat:

1. pocitů

2. možností jednání

3. motivů jednání

4. rozpoznání projevů chování

Například:

  • Jak poznáme, že... (je někdo náš kamarád, že někoho něco trápí...)?
  • Proč někdo... ( nepomůže druhému, pomůže druhému, i když kvůli tomu musí udělat něco

         nepříjemného, nemluví někdy pravdu, snadno se urazí...)?

  • Co můžeme dělat, když ...(někdo předbíhá ..., ubližuje slabšímu...)?
  • Jak nám (dětem, lidem) je, když... (se máme k něčemu přiznat, když nám někdo neříká

          pravdu...)?

Otázky pedagog volí přiměřené věku dětí, přichází s novými formulacemi a tématy.

Když například některé z dětí stále vykřikuje, pedagog volí následující otázku:

Jak je kamarádovi, když chce mluvit a jiný vykřikuje a ruší ho? Proč tak někdo někdy vykřikuje, i když ví, že by se to nemělo?

Co nám může pomoci, abychom nevykřikovali a nerušili ostatní?

Co můžeme dělat, když nás někdo ruší? Na čem se můžeme domluvit?

Jak často děláme komunitní kruh

 

Začínáme v pondělí ráno povídáním o víkendu a končíme v  pátek reflexí (Co se nám tento týden povedlo, co zajímavého jsme se naučili?)

Využíváme jej  k emočnímu naladění k právě probíranému tématu -Jak je nám, když jsme nemocní... jak  se cítíme když nás někdo pohladí...

Komunitní kruh trvá tak dlouho, dokud děti udrží pozornost.

Závěr

Komunitní kruh je jedním z nejlepších nástrojů budování vztahů, rozvoje emoční inteligence. "Vedlejším produktem" je rozvoj slovní zásoby, dovednosti naslouchat, projevit své názory i city před ostatními.

Protože zasahuje do citlivých osobních oblastí, je třeba, abychom s ním zacházeli velmi zodpovědně, abychom si byli vědomi jeho rizik.

Komunitní kruh je nástrojem prevence šikany i dalších sociálně patologických jevů.

 

Literatura:

Kopřiva, P.: Komunitní kruh a škola. Původně publikováno v časopise RATOLEST, únor 2000.

Kopřiva, P. - Nováčková